když kočky koušou
Přinesete si domů kouzelné koťátko, které se vám vejde do dlaně, je měkoučké, s modrýma očima a netušíte, že jste si domů přinesli ďábla. Místo mazlení a láskyplného pohlazení vás čeká rozlícený malý kočičí spratek, který vás v momentě poškrábe, pokouše a navíc ještě uteče, když si ho chcete pochovat. Tak čekáte, až si zvykne, nosíte mu lahůdky, stelete ty nejměkčí pelíšky, s láskou po něm uklízíte a je to čím dál horší. Jste pokousaní, vypadáte jako kdybyste prodírali ostružiním a taky trochu nevyspalí, protože váš kočičí mazánek má nejvíc energie v noci. A tak vyrazíte na zkušenou k lékaři, k přátelům, zkrátka vyzkoušíte všechno možné, protože se potřebujete taky někdy vyspat. Vyloučíte všechny obavy o zdraví svého miláčka a nakonec skončíte tím, že večer kapátkem kapete do tlamičky koťátku odvar z meduňky, aby se trochu unavilo. Když konečně usne, je tak roztomilé, že mu všechno odpustíte.
Musíte se zkrátka smířit s tím, že některé kočky jsou nevycválané a zdivočelé. To vám samozřejmě jejich původní majitel nikdy neřekne, v jeho podání jsou to přítulná mazlivá domácí zvířátka. A tak si musíte své kousající spratky vychovat tak, aby vás vítali, nechali se hladit a nikdy si nedovolili vás pokousat.
Snadno se to radí, ale hůř provádí. Použijte svého silného hlasu, trochu ho vytahejte za kůži na krku nebo ho prostě plácněte přes čenich. Tyto výchovné prostředky používá i kočičí máma, když už má svého rozjíveného potomka dost. Ostatně vždycky můžete odejít.
Máte samozřejmě strach, jestli vašeho miláčka nebolí zuby nebo bříško, protože mu stejně přes všechna varování veterináře sem tam něco podstrčíte a rozhodně to nepatří do zdravé kočičí výživy. Při tom jejich kousání a škrábání snadno zjistíte, že mu vaše prsty nevoní, jestliže jsou cítit po citrónu, pomeranči nebo mýdle. Zkrátka nějakou cestu na jeho zlozvyk vždycky určitě najdete.
Někdy ovšem nastanou kritické situace, jako např. návštěva, která se rozněžňuje nad vaší kočičkou a ta ji v zápětí pokouše a poškrábe. Marně se omlouváte, že to ještě nikdy neudělala, a že vůbec nechápete, co ji to popadlo. Také návštěva u veterináře je kámen úrazu. Protože zatímco ostatní zvířátka způsobně sedí na klíně svých majitelů a nechají se hladit, vaše bestie v kočičí kleci ječí a skáče jako zběsilá, co jste si to dovolili. Zbytek dne s vámi pak už vůbec nemluví.
Ale vy vydržíte, všechny napáchané škody na majetku napravíte, pozorujete jak roste, sílí, jak věkem moudří a víte, že je pro vás jen ta jedna jediná na světě a že bez ní by to vůbec nebylo ono. Přetrpíte kočičí pubertu a najednou zjistíte, že se vám ta vaše láska vrací, že se s vámi mazlí, že se jí líbí, když ji hladíte a dokonce na vaše pohlazení čeká či si ho přímo vynucuje. A jste ztraceni v kočičím světě, aniž byste tušili, že jste se v něm ztratili už dávno, totiž hned, když jste si to malé bezbranné koťátko přinesli domů.
